Althusius (Althaus), Johannes (+1638) Německý právník a politický filosof. Poté, co byl znovuobjeven Gierkem v sedmdesátých letech minulého století, začal být považován za důležitého teoretika dohody, smlouvy, federalismu a korporatismu. Byl kalvinistou. Stal se doktorem občanského a církevního práva v Basileji (1586), oženil se (1595) a studoval theologii v Heidelbergu.
V roce 1604 nastoupil do úřadu syndika v Emdenu, kde setrval až do své smrti.
Emden, malé kalvínské město, podporované blízkými Holanďany, bylo ve sporu s llÚstním lutheránským hrabětem. Althusiovy politické sympatie patřily quasi-nezávislým městům a generálním stavům. Jeho spis Systematický výklad politiky (Politica Methodice Digesta) poprvé vyšel v roce 1603, v rozšířené versi v roce 1610.
Althusiův vyhraněný názor na společnost je založen na zcela originálním spojení biblických, neoka1vínských a aristote1ských idejí a étosu německých cechovních měst. Politika se zakládá na consociatio (sdružování, aliance, vztah) a communicatio (rozdělování, výměna) materiálních statků, přátelství a zákona. Existuje pět typů sdružení: rodina, cech, město, provincie a království či říše (universalis consociatio). Každé je charakterizováno zvláštními citovými a smluvními vztahy a vazbami. Mezi hospodářstvím, společností a politikou není hranice; společenství nebo stát (republica) se zakládá na vzájemné potřebě, jež vede k vzájemné pomoci, dělbě práce a obchodní výměně, které v důsledku vedou k přátelství a vzájemnému souladu. V četných kapitolách o společenství Althusius dlouze rozebírá právo a jeho výkon, ekonomickou politiku, "přirozenost a náklonnost u lidu" (Politica, s.203-5) a morální vazby mezi vládci a lidem. Rodina a cech jsou soukromá sdružení, město, provincie a království veřejná; pouze rodina je "přirozená". Království je jedinečné tím, že má svrchovanost (maiestas), jiná sdružení však mají také vlastní nezcizitelná práva, poněvadž každé z nich reaguje zvláštním způsobem na určité lidské potřeby, a jejich legitimita je založena na konsensu. Podobně jako u HEGELA existují tato sdružení coby oddělené roviny sociálně politické organizace mezi jednotlivcem a státem: města nevytvářejí jednotlivci, ale rodiny, domácnosti a cechy, a království je tvořeno městy a provinciemi.
Althusiovy konstituční předpisy pro království obsahovaly konfederální, quasi-demokratickou interpretaci Německé říše, umožňující městům a provinciím značnou autonomii a ukládající vladaři parlamentní a ústavní omezení. Svrchovanost náleží kolektivně městům a provinciím, tedy "celému tělu království" (s.91-2). Královská vláda se zakládá na vzájemně dohodnuté ústavě (například Zlaté bule): "Základní zákon není nic jiného než určité pakty, na základě kterých se spojilo několik měst a provincií ...
a které spolupracují, 'radí se a pomáhají si." (s.169) Lid, tj. tito korporativní členové vstupují do smluvního vztahu s "nadřízenou institucí" "podle formy a způsobu podřízenosti" (s.160); jejich moc je větší než vladařova. Každý existující stát má sllÚšenou formu vlády, která je složena ze shromáždění, zprostředkující instituce a vladaře.
"Eforové", napřI1dad německá knížata s právem volby, mají v záloze nouzové pravomoci včetně volby krále a odstranění tyrana. AB

odkazy
Althusius, 1.: Po/itica Methodice Digesta, úvod C.J.
Friedrich. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1932.
literatura
Black, A.: Guilds and Civil Society in European Po/itical Thought from the Tweljih Century to the Present, s.131-142. Londýn: Methuen, 1984.
ž